Co nikdo nevidí

6. července 2016 v 13:49 | Emma Rosová
Velmi čato se objeví, že každý má jasnou přestavu, jak by se věci měli uspořádat. Ale málokodo ví, kolik to stojí, než se věci uspořádají spdrávně. Předala jsem hledání nové učitelky kolegyni. Mám jí opravdu ráda. Je to věrná a spolehlivá a pracovitá mladá žena. Ale k hledání nové učitelky přistoupila tak, jak si asi lidé představují, že se věci zařizují.
Nechala mne napsat inzerát a čekala, že jí budou chodit nabídky.

Nevím, zdali to tak chodí na běžné škole, ale na škole, která potřebuje, aby učitel rozuměl vizi školy, je to daleko složitější. Teď máme velké šťestí a vypadá to tak, že mám skvělý tým starých lidí a přicházejí noví lidé, kteří se o vizi zajímají. Jsou z ní více identifikováni. Takové lidi je pak ve škole radost řídit a pokud do školní vize přidají i něco svého vlastního, může to být velkým darem a obohacením pro všechny.

Takový je třeba Pavel. Pavel je hudební skladatel a složit mnoho písní a hrál v mnoha křesťanských hudebních skupinách. Vystudoval konzervatoř a skoro i pedagogickou fakultu, ale z nějakého důvodu mu na ZUŠ učit nešlo. U nás na škole vytváří vlastní vizi v rámci celé školy. Vede školnlí sborový zpěv, v každé třídě zajal děti pro hudbu.

Například moje děti, které do školy také chodí, začali doma poslouchat Mozarta. A rozhodně to není protože bychom to, jako rodiče někdy měli sklon k vážné hudbě. A sen mojí dcery je navštívit Bertramku, což jí pochopitelně splníme.
Pavel razí myšlenku, která je shodná s vizí školy. K motivované píli se dostaneš dobrou motivací a zaujetím pro hudbu, ne bez nej. A jeho práce s dětmi a dětským sborem je opravdu skvělá.

Někdy přijdou i komplikace, kdy si Pavel myslí,že jeho hudba je jedinná vize školy a já to v té chvíli nějak zapomenu či nemohu z hlediska školy vnímat. To se často musí vysvětlovat a vysvětlovat. Ale vždycky se domluvíme a jdeme dál.

Najít lidi, učitele, kteří se ve škole budou cítit dostatečně svobodně, aby měli chuť a schopnost žít si v ní vlastní vizi a vytvářet tak školu společně je to, co je nejlepší pro školu. Někdy ovšem musíme na přechodnou dobu prostě najmout učitele a dát šanci tomu, co v sobě má a jak mu vyhovuje realizační prostor v rámci školy. A tohle stojí neuvěřitelné množství času, které není nikde vidět.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hana Hana | E-mail | 11. července 2016 v 7:39 | Reagovat

Dobrý den, nevím, kdo ten příspěvek psal, domnívám se, že pravděpodobně někdo z vedení školy. Tak bych ráda doporučila, aby si příště po sobě vše řádně přečetl. V textu jsou hrubé pravopisné chyby, které by na stránkách základní školy být neměly. S pozdravem

2 Míša Míša | 11. července 2016 v 20:48 | Reagovat

Blog píše sama paní ředitelka

3 skolazacinavdevet skolazacinavdevet | 29. července 2016 v 10:50 | Reagovat

Dobrý den, je to soukromý blog. Neřešte  chyby, překlepy. Není to prezentace školy, je to jen o emocích a tom, co prožívám. Je to o mém životě. Některé věci jsou pro mne tak náročné a potřebuji je napsat, že ani nedokážu jít do textu a opravit ho. Potřebuji o věcech začít mluvit a vypsat se z toho. Běží mi myšlenky rychleji než se zdá.
Tak dlouho jsem si věci nechámala pro sebe, až jsem z toho onemocněla. Pro mne to je jen terapie a pokud Vám to vadí, nečtěte to. Moc mi pomáhá, že čtou lidé, na kterých mi záleží a kterým to běžným způsobem jsem dlouho říct nedokázala.

4 skolazacinavdevet skolazacinavdevet | 29. července 2016 v 10:51 | Reagovat

Vidíte, zase je tam překlep.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama